Od mých začátků až sem, na můj blog…

Jak člověk najde svůj směr? Jak víte, co chcete v životě dělat? Kam nás naše duše vede?

To je plno otázek, na které často neznáme odpovědi v dospělosti, natož v dětství, kdy se máme rozhodovat o vlastní budoucnosti. Nikdy jsem nevěděla, jak odpovědět na otázky „Čím budeš, až vyrosteš? Co chceš studovat? Co budeš dělat?“. Kdo to v nějakých patnácti letech ví, že. Byl to hrozný tlak, určit si a nastavit svůj směr, jakým se ubírat, když prostě nevím.

Kde se zrodilo mé malování…

Od dětství mě bavilo jen tak si kreslit. Ve škole jsem měla ráda jen výtvarnou výchovu, zbytek předmětů byl tak nějak navíc 😊. Vždy jsem byla spíše introvert. Školou jsem prošla díky pocitu povinnosti, že to tak prostě má být. Často mi bývalo špatně. Nejhorší předměty pro mě byly angličtina a tělocvik, z těch jsem měla vyloženě hrůzu. Myslím, že tímto si prošlo mnoho z vás, kteří čtete tento článek. Každý jsme prožívali dětství a školu jinak, ale jedno máme společné, museli jsme si určit směr, kudy se vydáme.

Já jsem si zvolila jít cestou toho, co znám, a to byla příroda. Vystudovala jsem zemědělství, kde jsem využila to, co jsem znala z dětství, kdy jsem žila na vesnici, obklopena zahradami, poli, domácími zvířaty, přírodou. Všechny ty roky jsem si zpříjemňovala kreslením. Nelituji toho, že jsem si zvolila studium zemědělství, bavilo mě to, ale vždy jsem si říkala, že kdybych se měla znovu rozhodnout, tak budu uvažovat nad studiem výtvarného umění nebo psychologie.

Malovat jsem začala až po vysoké škole, čirou náhodou, kdy jsem jednou při obdivování obrazů svého dědečka, zatoužila vyzkoušet si, jaké to je namalovat obraz. Dědeček mi o tom vyprávěl a nabídl mi svou sadu olejových barev a štětce. Tak začal můj největší koníček, má životní vášeň…

Mám ráda památky, především hrady a zámky. Jsou to úžasná místa, kde můžete snít… Na prohlídkách jsem vždy uchvácena obrazy. Vždy se sama sebe ptám „Jak mohli něco takového namalovat?“, když vidím ta ohromná díla. Někdy se schválně zaměřte na ty detaily krajek a vzorů látek u portrétů. Jak to udělali? Kdo něco takového namaluje? To je to, co mě fascinuje. Sleduji s úžasem tvorbu malířů, kteří tu byli dávno před námi a přemýšlím, jak bych to malovala já.

Nepamatuji si jména umělců, ani co vše namalovali, nikdy mě nebavilo studovat jakoukoli teorii, já studuji pozorováním a vnímáním jejich tvorby. Toužím jen malovat a inspirovat se dokonalostí tvorby jiných.

Mé zaměření, co maluji…

Zbožňuji krajinomalbu. To souvisí s mou další vášní, a tou je příroda, ve které odpočívám, regeneruji a inspiruji se. Ta neskutečná pestrost mě nepřestává udivovat. Nakreslila jsem i několik portrétů, ale malbu zaměřuji hlavně na krajinky. Když chodím do přírody, tak pořád kolem sebe vnímám inspiraci pro svou tvorbu. Mé procházky a výlety jsou o neustálých zastávkách a zachycování na foťák nebo mobil toho, co vidím, co mě zaujme. Pokud se mnou někdo jde, tak často z toho šílí😊.

Maluji pouze doma, ve svém mini ateliéru, který se skládá z velkého stojanu, stolního stojánku a malého stolku, kam se mi vejde několik tub s barvami, sklenice s vodou a podložka na míchání barev. Zkoušela jsem malovat v plenéru, ale nemohu se tam soustředit. Nikdy mi nešlo, plně se venku soustředit na tvoření, ani na učení. Proto si vše nafotím a v klidu svého útočiště, často s hudební kulisou, tvořím. Stává se mi, že při tvoření zapomínám na čas…

U některých obrazů si dokonce pamatuji, co jsem v době, kdy jsem ho malovala, prožívala. Mám své životní prožitky spojené s konkrétními díly. Nepotřebuji si nic pamatovat, mé obrazy jsou mou pamětí…

Malování je vlastně to jediné, co mi vždy fungovalo. I když jsem často nevěděla, co a jak udělat, tak jsem jen malovala a odpovědi se dřív nebo později objevily. Hodně se inspiruji z videí jiných umělců. Sleduji, jak oni malují, hlavně, když nevím, jak dál postupovat.

První výstavy a zázraky kolem mé tvorby…

Postupně jsem vylézala ze své ulity. Jako introvert jsem se styděla někde vystavovat nebo ukazovat své obrazy a kresby. Na podzim roku 2018 jsem s pomocí známých uspořádala první výstavu. Byla to menší vesnická akce, ale překvapilo mě, jak to lidi zajímalo a nadchlo. Přišli první zájemci, mimo mou rodinu, abych jim namalovala obrazy. Někteří byli velice dychtiví. Nakonec se svých obrazů dočkali a jejich spokojené a šťastné výrazy byly až dojemné. Věděla jsem, že chci tu radost předávat dalším lidem.

Jeden obraz jsem prodala dokonce před výstavou, v pořadí již druhou, následujícího roku, když jsem ho vezla autobusem zarámovat. Obraz se jednomu cestujícímu líbil natolik, že ho hned chtěl koupit, ale domluvili jsme se, že si ho může vyzvednout až po výstavě, která se konala až za několik měsíců. Opravdu si ho nakonec vyzvedl. Byla to úžasná „náhoda“.

Při mé tvorbě jsem se celkově setkávala se zajímavými situacemi a „náhodami“, kdy při vyzvedávání jiného obrazu od rámaře, jsem zašla do pekárny, kde ten obraz zaujal jednu z prodavaček. Projevila zájem o obraz pro své rodiče, kteří žijí v Americe. Jenže tou dobou jsem měla nedostatek času tvořit a domluvila jsem se s ní, že, až budu mít čas, tak se domluvíme.

Nikdy k tomu už nedošlo, ale to, co se tam stalo si budu pamatovat navždy, paní mi řekla: „Až budete mít čas, tak přijďte, jsem tady pořád“. Ta část JSEM TADY POŘÁD, mi rezonuje v uších dodnes, nikdy dřív ani později, jsem ji tam totiž neviděla. Kdo věříte, stejně jako já, na znamení shůry, tak je vám jasné, co se vlastně stalo 😊…

Další cesta a současnost…

Tak jsem si malovala průběžně dál. Před několika lety jsem si založila profil na Facebooku, kde mám v galerii všechny své obrazy a kresby. Líbilo se mi sledovat videa jiných umělců, tak mě napadlo, že i já bych mohla ukazovat svou tvorbu ve videích těm, kteří tápou v tom, jak začít malovat. Tak vznikl můj kanál na YouTube. A dnes čtete první článek na mém blogu. Doufám a věřím, že vás má tvorba bude inspirovat v tom, že i vy můžete malovat vlastní obrazy nebo tvořit cokoli jiného, co vás baví a naplňuje.